Čeští řidiči mají Německo často spojené s představou nekonečné dálnice, kde se dá legálně zkoušet maximálka a cesta na západ ubíhá mrknutím oka. Realita je ale taková, že neomezených úseků ubývá, pokuty rostou a radarů je víc, než by jeden čekal. Pokud se chystáte za hranice, je dobré vědět, že německý systém měření a platnosti značek funguje v mnoha ohledech úplně jinak než ten náš.

Dálnice a past jménem doporučená rychlost

Ano, úseky bez rychlostního limitu stále existují, ačkoliv jich kvůli hlukovým a ekologickým limitům postupně ubývá. Tam, kde omezení není, platí takzvaná doporučená rychlost 130 km/h. To sice není právně vynutitelný strop, ale skrývá se v něm jeden zásadní háček, o kterém se v Česku moc nemluví.

Pokud totiž letíte levým pruhem 180 km/h a připletete se do nehody, německé soudy a pojišťovny vám velmi pravděpodobně přišijí část viny. A to i v případě, že nehodu přímo nezaviníte a někdo vám tam jen nečekaně vjede. Argumentace je tvrdá a logická: při dodržení doporučené rychlosti by se dalo srážce zabránit, případně by následky nebyly tak fatální. Jízda nad 130 km/h je tak na německé dálnici vždy na vaše vlastní triko.

Mimo obec a ve městě

Na klasických silnicích mimo obec platí pro osobní auta plošně limit 100 km/h, který místní řidiči poměrně striktně dodržují. Pokud za sebou táhnete přívěs, pamatujte, že pro vás platí rychlost 80 km/h, pokud vaše souprava nemá speciální německé schválení pro stovku.

Jakmile minete žlutou ceduli označující začátek obce, platí standardních 50 km/h. To je a zůstává základním pravidlem pro všechny hlavní tahy a průjezdy městy. Změna ale nastává ve chvíli, kdy sjedete z hlavní silnice do obytných čtvrtí. Tam dnes naprosto běžně narazíte na plošné zóny s omezením na 30 km/h. V těchto zónách téměř nenajdete značky upravující přednost, takže tu absolutně vládne pravidlo pravé ruky. Místní s ním zcela automaticky počítají, takže projet obytnou čtvrtí padesátkou po pomyslné hlavní je přímá cesta k průšvihu.

Chyták, který Čechy stojí peníze: Křižovatka značku neruší

Jedním z nejčastějších důvodů, proč čeští řidiči v Německu platí pokuty, je neznalost pravidel o platnosti dopravních značek. U nás jsme zvyklí, že jakmile projedeme křižovatkou, rychlostní omezení automaticky končí. V Německu na to ale rychle zapomeňte, křižovatka tam rychlostní limit neruší.

Pokud minete značku s rychlostním limitem a následně projedete křižovatkou nebo odbočkou, platnost omezení pokračuje dál a značka se za křižovatkou nemusí opakovat. Omezení rychlosti končí až ve chvíli, kdy minete značku ukončující daný limit, značku konce všech zákazů, začátek či konec obce, nebo značku s jinou rychlostí. Existuje ale jedna praktická výjimka: pokud je rychlostní limit umístěný na stejném sloupku s výstražnou značkou, například s upozorněním na práci na silnici, omezení automaticky končí v místě, kde toto nebezpečí prokazatelně pominulo.

Radary neznají slitování

Ať už jedete ve městě, na okresce nebo na omezené dálnici, platí jedno zásadní pravidlo: německý systém nezná pojem „mírné překročení“, nad kterým by někdo mávl rukou. Z naměřené hodnoty se uplatňuje pouze zákonná technická tolerance radaru. Při rychlostech do 100 km/h se fixně odečítají 3 km/h, u rychlostí nad stovku se odečítají 3 %.

V praxi to znamená jednoduchou věc. Pokud vás radar na padesátce změří na 54 km/h, po odečtení tolerance jedete oficiálně 51 km/h. Překročili jste limit o 1 km/h a do Česka vám automaticky a bez debat letí pokuta. Systém je do značné míry zautomatizovaný a žádné smlouvání na místě ani v dopisech neexistuje. Jezdit v Německu se zkrátka vyplácí přesně podle předpisů, ušetříte si tím nejen spoustu eur, ale v případě vyššího překročení i reálnou hrozbu zákazu řízení.